Digitalizace význačných českých filmů, která divákům slibuje intenzivnější umělecký zážitek jak díky vyčištěnému obrazu, tak zásluhou sytějších barev, pokračuje sice hlemýždím tempem, ale přece jen s prokazatelnými výsledky - po úhelném historickém dramatu Marketa Lazarová a groteskně stylizovaném podobenství Sedmikrásky přišla na řadu kousavá tragikomedie Hoří, má panenko (1967).
Když jsem pročítal novinové ohlasy, zaujala mě snaha všude hledat trezorovou mánii tuzemských cenzorů. Tak prý i tento Formanův snímek, jak tvrdí Alena Prokopová v Lidových novinách z konce září, měl být po třech týdnech stažen z distribuce, aby se do ní vrátil teprve po pádu komunistického režimu. Ve skutečnosti se neocitl nikdy mezi díly, která byla označena za politicky nejškodlivější (jako třeba Všichni dobří rodáci nebo Žert, nemluvě o několika doopravdy trezorových titulech, které byly okamžitě zakázány a na svou premiéru čekaly celá dvě desetiletí - jako Ucho nebo Skřivánci na niti). Soupis československých filmů, vydaný ještě za komunistického režimu koncem 80. let, a tudíž sotva podezíratelný z nějakého "nadržování", uvádí až duben roku 1973 jako datum konečného stažení z kin.¨
Mezitím Hoří, má panenko stihlo spatřit na třičtvrtě milionu lidí a v květnu 1969 se dočkali i televizní diváci. Také není pravda, že by se tento snímek vrátil k divákům až po pádu komunistického režimu. V skutečnosti se začal, provázen dalšími filmy ze 60. let, promítat ještě za jeho trvání. Ani Miloš Forman nepatřil mezi tvůrce režimem vnímané jako politicky nežádoucí - vždyť i proslulý normalizační, v Rudém právu sedící kritik Jan Kliment s ním roku 1979 zveřejnil rozhovor, kde si pochvaloval, jak i jeho americká tvorba pomáhá věci pokroku. Ostatně první dva Formanovy filmy, Černý Petr a Lásky jedné plavovlásky, zůstaly v distribuci po celá 70. a 80. léta, koncem 80. let je přestavbově odvysílala i (tehdejší) Československá televize.
Pokud k Formanovu poslednímu českému filmu Hoří, má panenko mířily nějaké výtky, pohybovaly se ve sféře mravních výhrad. Zesměšňování prostých lidí a škodolibý důraz na ošklivost mu shodně vyčítali jak tuzemští ideologové, tak italský koproducent, jenž dokonce požadoval vrácení svého vkladu. Miloš Forman zjevně vyhmátl tvář nejen české maloměšťácké zatuchlosti - její duchovní ubohost, vychytralost i zlodějnu, jakkoli skrývané za vnější bodrost a zemitost, za vzhled dobrosrdečného tatíka. Zbývá doplnitt, že podobné postřehy nalezneme také v zahraničí, třeba ve francouzské (rovněž "venkovské") satiře Pirátova nevěsta, kterou jen o málo později debutovala Nelly Kaplanová.
Zvolené prostředí jedné venkovské tancovačky, kdy se má dokonce konat volba místní královny krásy, dovoluje Formanovi a jeho týmu (Ivan Passer, Jaroslav Papoušek) se podařilo v jakémsi kolektivním portrétu rozehrát směšné i dojemné pinožení početných postav, prožívajících řetězec banálních událostí. Důležitým nositelem významů jsou samozřejmě rozmluvy, skvěle postihující běžné řečové vycpávky, opakující se fráze, jejichž užívání se stalo neuvědomovanou normou. Nápaditě je rozehrán i jízlivý situační humor, okořeněný spontánním (ne)herectvím Formanových neškolených hvězd - Jana Vostrčila, Josefa Šebánka, Josefa Kolba...
Některé situace dávno vstoupily do povědomí: stačí aspoň připomenout rozmluvu o zhoubné chorobě ("i kdybys měl rakovinu jak řemen, doktor ti to nesmí říct"), na etapy členěně rozkrádání tomboly, rozpravy kolem volby královny krásy nebo mrazivě směšný výjev se starcem, jemuž za zády hoří chalupa. Ačkoli se nikoli prostí hasiči, na jejichž plese se celý příběh odehrává, nýbrž jejich náčelnictvo cítilo být dotčeno (dokonce byl do filmu včleněn vysvětlující mezititulek, že autoři je nehodlali urážet), vyprávění se jich vlastně nedotýká: film totiž glosuje samu mentalitu českého národa bez ohledu na to, kdo mu právě vládne. A nic přívětivého na ní nenachází. Právě dnes více než kdykoli jindy se tato Formanova zneklidňující jasnozřivost znovu potvrzuje.
Hoří, má panenko
Československo/Itálie 1967, 69 minut
Režie: Miloš Forman
Scénář: Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer
Kamera: Miroslav Ondříček
Hudba: Karel Mareš
Hrají: Jan Vostrčil, Josef Šebánek, Josef Kolb, Josef Valnoha, František Debelka, Milada Ježková, Alena Květová
Distributor: Bontonfilm, premiéra: 27. září 2012
Hodnocení: 100%
Foto: Bontonfilm
| < Předchozí | Další > |
|---|
Rozhovor s Josefem Vágnerem o novém CD a singlu Nezapírám si můžete přečíst v tomto článku.
Také letos spatříme na obrazovce všechny možné pohádky (včetně několika premiérových), aniž diváci již rozlišují, zda vznikly v televizi nebo se původně promítaly v kinech. Jenže: každý rok se opakují stále tytéž tituly. Mají společný jediný rys - té...
Výstava s názvem "Oko za oko, zub za zub!" představuje práce slovenského umělce Martina Gerboce. Obrazy, které mohou na výstavě návštěvníci zhlédnout, vyjadřují autorovo anti-estetické přesvědčení. Jsou intenzivním prožíváním radostí a ut...
Celkem osm scén bude hostit 16. ročník mezinárodního festivalu Divadelní Flora, který se tentokrát v Olomouci uskuteční 10. – 20. května. Tradiční nesoutěžní přehlídka divadelní tvorby českých i zahraničních soubor...
Nová opatření vlády a vyhlášení nouzového stavu neomezují filmová představení, Anifilm proto proběhne podle plánu a se stávajícím filmovým programem, který naleznete zde: 